8.7.2004
MS v ledním hokeji a Euro 2004, cítím se vinenPřed delší dobou skončilo Mistrovství světa v ledním hokeji (taková ta hra, kdy se ti lidé pohybují na bruslích po ledě a snaží se dostihnout takový ten puk s takovými těmi divnými holemi), před týdnem pro nás skončilo i Euro 2004 (což je zase taková ta hra, kdy běhají ti lidé v trenýrkách a tričku po trávě za míčem, který se snaží dokopat do takové té větší branky s vlastní ochrankou).
Považuji se za antisportovního provokatéra a tento článek píši jako omluvu všem Čechům, tedy, aby se neurazili, tak i Moravákům a Slezanům, jelikož se cítím vinen za český (přemýšlím, jestli musím zase upřesnit, ale tím nic nezkazím) tedy i moravský a slezský neúspěch našich hráčů, jak na ledě tak na trávě (byla v té televizi opravdu krásně zelená).
A jak to vlastně bylo? Když bylo Mistrovství světa v ledním hokeji, chtěl jsem se jít podívat na Staroměstské náměstí na davovou psychózu fanoušků, jak fandí našim hráčům, běhajícími za pukem v Sazka aréně a nemající peníze nebo možnost z důvodu omezenosti kapacity míst fandit v této velkolepé stavbě. Hráli jsme tehdy s USA, a já se těšil, jak zdokumentuji naše vítězství, a budu hrdý na to, že jsem byl konečně u toho, když jsme někoho porazili a mohl fandit s davem.
Jenže, prohráli jsme, takže všichni si ještě umocnili už tak velkou v naší zemi vybudovanou nenávist vůči Američanům a s nadávkami opustili staroměstské hokejové shromáždění. Prohráli jsme.
Minulý čtvrtek jsem se zase rozhodl, že zopakuji výlet na Staroměstské náměstí v Praze, tentokrát ujišťován, že s Řeky vyhrajeme, jsem se těšil, že tu radost konečně jako reportér zdokumentuji, ale co se nestalo, tedy stalo, opět jsme prohráli. Opět ve vyrovnaném zápase jako ledním hokeji z USA. Pro tento okamžik na pár dní začal český národ nenávidět Řeky. A mě se zmocnil pocit viny, že vlastně, když jsem přišel fandit, vždy jsme prohráli.
Teď čekám, jestli bude ještě nějaké třetí mistrovství a já půjdu fandit. Jestli zase prohrajeme, tak jsem odhalil mou moc a přísahám, že už nikdy nepůjdu fandit a tzn. příští rok vyhrajeme, takže nebojte se český národe.
Postřeh na závěr: Všimli jste si jedné zajímavé věci. Ti sportovci jsou zvláštní skupina lidí, mají nehorázné výplaty za svou práci, a skoro žádný Čech jim to nezávidí, nevyčítá, neřeší, zda za svou práci, berou přiměřenou odměnu, naopak jsou zbožňováni. To se u žádných jiných pracovních pozic s vyššími příjmy a stejnou viditelností práce říci nedá. Prostě jestli někdo z mladých neví, čím by chtěli být, co by chtěli dělat, buďte třeba fotbalisti nebo hokejisti a stejně jako věříme, že v mládí je naše budoucnost, stejně tak se dá věřit, že díky této mládeži vyhrajeme příští Mistrovství v ledním hokeji nebo Euro.
Kamil Mrázek
Diskuze k článku:
18.09.2005 - Bodo: Tak ted uz je jasne, proc jsme my, Trinecaci - takovi ti lidé pohybujíci se na bruslích po ledě a snažící se dostihnout takový ten puk s takovými těmi divnými holemi - ovsem ne v narodnich dresench, nybrz v dresech Werku - takoveho toho podniku, jak se kolem nej jede, co ma ty velke kominy a z nichz se tak cudi, prohrali s Libercem!!!
Zde napište Váš komentář: