15.9.2004
Proč všichni umírají?Čtenáři Studentského světa si také museli všimnout, že v mnoha příspěvcích, povídkách, příbězích, hrdinové umírají, nejčastěji pod koly aut, méně častěji skokem z mostu, předávkováním drog, podřezáním žil?
Chtějí nám tyto příspěvky něco sdělit o dnešní mládeži? Proč mladí píšou příběhy o svých vrstevnících, kteří končí špatně? Je to snad proto, že ve smrti nacházejí východisko, ale bojí se ji sami uskutečnit, tak o tom, jen píší, aby ukojili své potřeby? Nebo chtějí všem sdělit, že tento svět nezvládají a zkušenosti, kterými procházejí jsou pro ně bolestivé? Nebo že by si jen mysleli, pokud napíši něco smutného, drsného, tak to čtenáře více upoutá? Je pravdou, že lidi více osloví nějaká tragédie, neštěstí, katastrofa než něco krásného. Lidem vždy utkví v paměti spíše ty špatné zážitky, dojmy než ty hezké. Tak mě zase napadá, možná proto studenti více píšou o tom špatném, to krásné si už třeba nepamatují. Nebo že by žít šťastně bylo pro mladé opravdu tak namáhavé? Naskýtá se tolik otázek, můžete si vybrat a sami si odpovědět, proč se umírá v příspěvcích dnešní mládeže?
Nám už se v redakci začíná zdát, že články, které pořád končí špatně a pořád pod koly aut jsou už velmi nudné a věřím, že si to nemyslíme jen my. Číst totéž za chvíli zevšední. A přemýšlím, jestli si uvědomují i pisatelé, že nemůžou nadchnout něčím, co se pořád opakuje. Napsat něco s ?happy endem? by nyní bylo napsat opravdu něco výjimečného, originálního ve Studentském světě.
Na závěr bych dodal, pokud Studentský svět má odrážet pohled a názory dnešní mládeže, tak při čtení těchto smutných článků upřímně s trochou nadsázky a ironie bych řekl, že dnešní mládež je z tohoto světa úplně v prdeli, nezvládá žít, nesnese bolestivé rány, zkušenosti, a podle mě je nejhorší, že dnešní mládež přestává mít fantazii, neumí snít, což, pokud mládí je budoucnosti lidstva, je škoda, nemyslíte?
Kamil Mrázek
Diskuze k článku:
11.11.2005 - hellsoul: Dnešní mládež nepřestává snít, jen se se svými sny nikdo nesvěřuje. Někdo se za ně stydí, někdo si z nich tvoří svůj svět, do kterého může jen on a ti které si do něj "vsadí" a někdo má prostě jen strach z výsměchu. Stačí se podívat jak skupinka studentů o přestávce sedí nad mládežnickým časopisem na stránce s romantickými básněmi a zpověďmi vrstevníků a výborně se při tom baví. Člověka pak přejde chuť se s něčím svěřovat. Sny pak maximálně končí na papíře v šuplíku, v deníčku, nebo prostě jen zaházené někde v hlavě. Co se týče psaní o smrti, myslím, že to hodně lidí dělá kvůli atraktivitě tohoto tématu. Je to téma, které vždy zaujme už když se objeví jeho náznak v nadpisu. Dá se o něm polemizovat celé hodiny i dny. Je to výzva. Ten, kdo o tomhle tématu dokáže říct něco, co ostatní upoutá, je považován za "machra" a inteligenta. Taková témata dělají jednotlivce na pohled zajímavější, přemýšlivější a moudřejší, ze skupin lidí ale dělají sekty a zvrhlou společnost. Myslím, že lidé by měli mluvit o aktuálnějších věcech a hlavně těch dobrých. Smrt nemine nikoho, tak bychom si měli užívat to ostatní dokud to jde. Netřeba o smrti mluvit, sama si nás najde až bude čas a pak už bude pozdě chtít vzpomínat a myslet na něco jiného, proto bychom toho měli užívat teď. Mimochodem, musím se k něčemu přiznat. V mé maturitní práci byla smrt hlavním tématem. V tu chvíli to bylo to jediné co mě napadlo. Někdy to prostě nejde na smrt nepomyslet, ale je hloupost myslet jen na ni. Pro studenty, kteří hledají inspiraci pro svou tvorbu doporučuji ironické pohádky pro dospělé. Už jich moc není a je to"žrádlo" pro duši i bránici. Ironie máme, si myslím, všichni dost.
Zde napište Váš komentář: