Anna K. vlastním jménem Luciana Krecarová začínala v osmi letech v Semaforu, kde se stala dětskou hvězdou. V divadle zůstala téměř 20 let. Dnes ji známe jako populární zpěvačku. Zeptali jsme se Anny K. na její mládí, vzory, lásky, studentská léta, názory na mládež …

Jaká byla Vaše studentská léta? Jak vzpomínáte na školu, chodila jste do ní ráda?
No, spíš za ní, než do ní jsem chodila ráda. Studovala jsem hrozně dlouho, šestiletou konzervatoř devět let, protože mě pořád vyhazovali a zase mě brali zpátky a přerušovala jsem a pořád nějaké neomluvené hodiny a tak.
Takže se Vám ve škole docela líbilo?
Líbilo. Docela jo, někdy jsem měla takové pernější dny, ale teď už s odstupem se mi líbilo.
A co Vaše vztahy s učiteli?
Já jsem hrála od malička v divadle, takže jsem byla dost zaneprázdněna tím hraním, vystupováním v semaforu. Hlavně na základce jsem byla trošku nevycválané dítě a učitelky mi to vždycky dávaly, že ve škole nejsem, a jestli tady nejsem v semaforu. Hrozně jsem na to byla alergická a chápala jsem jako křivdu, že to používaly. Ne všechny, ale takové ty, s prominutím, krávy: "Tady nejsi v divadle". Já byla trošku zlobivá, docela.
A co vztahy se spolužáky? Tam žádné konflikty nebyly?
Vztahy byly super. Akorát jsem se prala se Sagvanem Tofim, který byl mým spolužákem na střední. V prváku, druháku jsme se s ním rvala, ale z legrace... protože to byl takový strašný syčák, jsem ho honila s židlí po třídě.:-)
A už od malička jste toužila být zpěvačkou?
Myslím, že ano. Od malinka jsem pořád zpívala v nějakých sborech, a od osmi let vystupovala semaforu, takže jsem pořád někde exhibovala. Dělala jsem hereckou konzervatoř, ale táhlo mě více zpívání a v semaforu se hodně zpívalo. Byla jsem v partě u pana Suchého ještě za komunistů. Bylo to hodně navštěvované a slavné divadlo, zaměřené proti režimu, vždy rok dopředu vyprodáno, takže jsem pořad žila na těch prknech.
A co Váš sen z mládí? Splnily se Vám všechny sny nebo na některé teprve čekáte?
Některé už se splnily a na některé čekám.
A co Vaše první láska?
No tak to už si ani nepamatuji, to byl nějaký cikán Gejza Démétér:-), který hrál na kytaru a tak.:-)

Máte nějaký svůj vzor?
Každý slušný, klidný, chytrý, vzdělaný člověk je můj vzor.
A nějaký pěvecky vzor?
Ne, mám plno pěveckých idolů, ale nedá se říct, že by to byly vzory, protože se nesnažím někomu přiblížit. Dělám vše tak, jak já nejlépe umím. Myslím si, že je blbost se k někomu přirovnávat nebo se snažit být jako on, což obsahuje slovo vzor.
Idoly samozřejmě mám, jiné než když jsem byla malá a také celým mým životním obdobím se měnily hudební styly. Třeba některé období jsem mívala hrozně ráda jazz, což teď zas až tak neposlouchám, ale v podstatě mám ty žánry ráda všechny, neposlouchám akorát dechovku.
Co si myslíte o dnešní mládeži, je zkaženější než bývala ta vaše?
Nemyslím, myslím si, že je pořád hodně mladých slušných lidí.
Co si myslíte o alkoholu, drogách?
Na to nejde jednoznačně odpovědět. Já drogy neberu, ale nechci jednoznačně odpovídat, už kvůli marihuaně, kterou nekouřím, ale zkusila jsem ji na škole, v mládí. Řekla bych to takhle: Když to někdo zvládá, je taková osobnost, že si může zakouřit a nějak ho to nesejme, nevypěstuje si fyzickou nebo psychickou závislost, tak ať si zahulí. To je jeho problém. Já bych nechtěla, aby moje děti kouřily marihuanu a cokoliv, aby braly nějaký ty nesmysly, extáze a další takové s prominutím sračky to už vůbec ne.
Já už v mém věku vím, že jsou, jak to říct, jiné rozkoše na světě než drogy. Prostě mám jiné priority než se nějak sjet.
• Co byste na závěr vzkázala našim čtenářům?

Učte se ale nemučte se, ještě mé napadla báseň: "Musíte se učit, ale nenechte se mučit.:-)"
Děkujeme za rozhovor

PŘ, Kamil Mrázek