Na letošním Hutnickém dni v Třinci vystupovala rocková skupina Kryštof, která se může pyšnit již několika oceněními a písněmi, které dobývají žebříčky hitparád. V čele skupiny stojí zpěvák, herec, moderátor, DJ, skladatel a textař Richard Krajčo (narozen 1. 6. 1977), kterého jsme se zeptali na několik otázek, na které nám rád odpověděl, a tady si můžete přečíst celý rozhovor.

• Chodil jste rád do školy?
  Moc ne, ale nastal u mě zlom někdy ve druhém ročníku na střední škole (učňák s maturitou - zaměření elektro), protože mě to začalo jít, začal jsem se docela šprtat. Prostě nějak mě to vlezlo do hlavy a celkem mě to bavilo. A pak zase začalo období, kdy mě to nebavilo, protože jsem se dostal na vysokou školu na elektro a tam mě to dva semestry vyloženě prudilo, ale pak jsem se dostal na konzervatoř a to mě konečně bavilo, těch šest nebo pět a půl roků, kterých jsem tam chodil, to bylo docela v pohodě. Já myslím, že když člověk dělá školu, kterou má rád nebo, ke které má nějaký vztah, tak to jde mnohem jednodušeji.
• A jaký jste byl student?
  Dobrý. (smích). Ne fakt, ono to bude znít blbě, ale co se týče známek jsem byl dobrý student. Maturoval jsem dvakrát (na dvou školách), takže jsem maturoval jednou za čtyři a jednou za tři, což myslím, že je výsledek… Ne, fakt, já říkám, když tě to baví, tak k tomu přistupuješ jinak a docela je to v pořádku.
• Byl jste oblíbený u profesorů a studentů?
  U profesorů celkem jo, protože mě to jako že šlo. A vždycky na té škole u těch žáků si na mě museli zvykat, protože jsem takový trochu podivín, choval jsem se trochu jinak, měl jsem jiné zájmy, četl jsem jiné věci, chodil jsem jinak oblečený, ale myslím, že vždycky po těch dvou letech, což byla taková nějaká překonávací lhůta, pochopili, že jsem stejný magor jako oni, akorát vypadám trochu jinak, takže pak už to bylo zase v pořádku.
• Čím jste chtěl být v mládí? Splnil se Vám sen, chtěl jste být už od mládí zpěvákem?
  Hlavně mi nevykejte, prosím vás, já jsem o pár let starší než vy… Já jsem chtěl být vždy doktorem. Mě to lákalo, protože jsem měl takovou utkvělou představu, že moje babička neumře, protože jsem jí měl strašně rád a že vymyslím nějaký lék, který by jí zachránil. Nicméně ten sen, že se stanu lékařem se mi začal rozplývat v době, kdy jsem dostal trojku na základní škole z češtiny a měl jsem pocit, že už mě nevezmou na gympl a potom, když jsem se jednou řízl do prstu a viděl jsem krev, málem jsem omdlel. Tak jsem si říkal, ty vole, to asi nebude moc dobré spojení, a tak nějak jsem se nechal spíš vést osudem a nakonec jsem rád, že to je tam, kde to je.
• Máš nějaký hudební vzor?
  Těch je… Ja třeba teďka hodně poslouchám Morcheebu a ColdPlay - to je taková britská kapela, to teda doporučuji všem, je to kytarová kapela, která minulý rok získala v Británii snad všechny ceny a letos v Americe na grammy získali cenu za alternativní album. Je to fakt výborné, strašně krásné písničky a z domácích mám rád třeba TataBojs, JAR, Monkey Business, kdysi jsem poslouchal The Cure, U2 a Depeche Mode hodně. Teďka už poslouchám všechno, mám doma asi 400 kompaktů a poslouchám všechno přes Jazz po tvrdé metalové kapely, spíš v tom jako něco hledám, nejsem vyloženě něčemu nakloněn. Ta Morcheeba a ColdPlay to jsou takové mé srdcovky, ale jinak si rád poslechnu všechno kromě komerčních věcí jako jsou Holki, T-Boyz a Leoš Mareš.
• Co peníze? Znamenají ve tvém životě hodně?
  Peníze obecně znamenají určitou svobodu, co si budeme povídat.
• Změnilo se ve Tvém životě něco?
  Já nevím, jestli se změnilo něco v penězích, jestli myslíš tu otázku na peníze, tak v tom se samozřejmě nic nezměnilo. Jediné co se změnilo a mění postupem času je samozřejmě to, že jsem více zajímavý pro média, pro časopisy, ať už jsou to bulváry nebo ať už jsou to intelektuálnější časopisy typu Reflex atd. Prostě že to ty lidi zajímá, co si člověk myslí a co dělá a to je takový jako velký odraz toho co děláme.
• Stává se často, že novináři překroutí tvou výpověď?
  No nemělo by se to stávat, protože ty máš ze zákona nárok na autorizaci, pokud si o ní řekneš, samozřejmě, že já si to hlídám, takže si všechny rozhovory odautorizuji. Nicméně stalo se mi, že jsem dělal rozhovor pro Spy a oni mi potom změnili otázky, ne odpovědi. Já jsem udělal autorizaci a oni mi vyměnili otázky, a proto některé odpovědi vyzněly dost divně, tak jsem říkal, že Spy už nikdy rozhovor nedám, protože se to prostě nedělá. A oni od té doby o mně začali psát špatně, anebo o mně už vlastně teďka asi tři měsíce nenapsali nic.
• Je v životě něco, co se ti nelíbí, co by si chtěl změnit?
  Toho je, skoro všechno. Vůbec chování tohohle světa je samozřejmě trošku podivné. My se každý snažíme přizpůsobit se mu, tak abychom byli schopní přežit, říká se, že přežije nejsilnější, a vlastně každý takhle žijeme svůj život, abychom přežili, prostě abychom si vydobyli nějaké místo a byli relativně spokojeni. Asi bych toho změnil hodně v životě. Nemyslím jenom v tom svém, ale v tom celosvětovém měřítku. Momentálně třeba absolutně nechápu nevraživost mez lidmi. Třeba nechápu, proč je nutné zabíjet Palestince a Izraelce mezi sebou. To jsou věci, které nepochopím.
• Máš nějaký cíl, kterého chceš dosáhnout?
  No jasně. Těch cílů je moc. Momentálně bych si chtěl vyzkoušet film, to je takové nejvíc co bych chtěl a uvidím, teďka mám k jednomu filmu velmi, velmi blízko, dá se říct jenom krůček a uvidíme, jak to dopadne a jinak bych chtěl točit dál dobré desky a hrát dobré divadlo.
• Já bych to uzavřela otázkou, baví tě dělat rozhovory?
  Jo, docela mě to baví. Někdy potkáš lidi, kteří se k tomu snaží přistupovat třeba nějak jinak, někdy ty rozhovory vypadají velmi dobře a setkáš se s velmi zajímavými lidmi. Já jsem teďka třeba dělal rozhovor pro Reflex a přijel mě fotit na titulní stranu David Kraus, což je člověk, jeden z pěti Evropanů, který fotil Madonnu, a který fotil u něho doma Lennyho Kravitze, R.E.M a přiletěl kvůli mě z Helsinek, aby mě mohl nafotit a setkávám se prostě s takovými jakože zvláštními lidmi, s kterými jsem se chtěl v životě potkat a to je pro mě přínosem.
• Děkujeme za rozhovor

  V.-), Mustang, Kamil Mrázek